Opět po roce jsme vyrazili na naši oblíbenou Chajdaloupku u Kornatického rybníka. V pátek se nás sešlo na nádraží 15 včetně vedoucích Dodýše a Fredyho. V sobotu ráno pak dorazil ještě Vodník a Ondra a odpoledně přijeli na návštěvu Hanz se synem Vojtou, kteří s námi byli již v Mostě. Ze soboty na neděli tedy Chajdaloupka praskala ve švech, uvnitř spalo všech 16 dětí a dospělí se uhnízdili venku pod širákem.

V pátek jsme udělali oheň a opekli buřty, hrálo se na kytaru a také jsme si zahráli hru na vlkodlaky a vesničany, což je obdoba městečka Palermo.

V sobotu jsme vyrazili na výpravu po okolí. Začali jsme na Mariině vyhlídce, pak jsme hledali v lese hraniční mezníky a dva se nám skutečně podařilo najít. Nakonec jsme došli obloukem až k Neslívskému rybníku, kde jsme si uvařili fazole na cibulce se zbylými buřty. Dvě družiny vařily na dřívkových vařičích a jedna na ohni. Všem se jídlo moc povedlo. U Neslívského rybníka nás dohnali Hanz s Vojtou a hráli jsme hru rybičky, rybičky... v různých variantách. Dodýš mezitím připravil hru, při níž jsme hledali kartičky s obrázky Rychlých šípů. Hanz pak připravil stopovačku s deseti úkoly, která nás zavedla až ke studánce nedaleko Chajdaloupky. Po návratu bylo takové teplo, že někteří neodolali a skočili do poněkud studeného Kornatického rybníka. Kromě tří dospělých to byli Děják a Smajl (s hrozným řevem a hlavně rychle ven) a pak opravdoví otužilci Myšpulín, Doby a Dingo, kteří se ve vodě rochnili, jako by byla půlka července.

Hanz potom připravil pod hrází rybníka opičí dráhu, při níž jsme přebíhali padlé kmeny, prolézali mezi provazy a házeli šiškou na přesnost. Zvládli to všichni, na stupních vítězů skončili Rychlonožka, Blondy a Betmen.

Večer jsme opět seděli u ohně a hráli vlkodlaky. Zazpívali jsme si s chutí i zdejší „hymnu“ Kornatická riviéra do Bédi Šedifky, ve které se zpívá, že se tu často najde i „kus psa k snědku“. My jsme museli vzít zavděk gulášovou polívkou, ale nikdo si nestěžoval.

V neděli ráno odjel Hanz s Vojtou a my jsme se vydali do lesa pozorovat mravence. Měli jsme 8 úkolů či otázek, které jsme měli zodpovědět. Například co se stane, když nad mraveništěm uděláme vítr listem papíru, kam vede mravenčí „dálnice“ nebo co nosí mravenci do mraveniště.

Hledání mravenišť nás zavedlo až na skalku nedaleko Mariiny vyhlídky, kde jsme objevili hnízdo strakapouda v dutině starého dubu. Mláďata pípala o sto šest, ale rodiče se báli přiblížit, dokud nás bylo u hnízda moc. Nakonec zde zůstali čtyři trpěliví kluci a ti se dočkali – mohli z několika metrů pozorovat, jak strakapoudi nosí mláďatům potravu.

Po návratu do Chajdaloupky jsme si zahráli hru, při níž jsme museli poslepu dojít k 8 metrů vzdálené dřevěné stoličce a uhodit do ní prutem. Bylo komické sledovat, jak někteří hráči mlátili prutem několik metrů od stoličky. Trefili se pouze dva.

Myšpulín, Ať a Rychlonožka nám mezitím uvařili výborné rizoto. Pak už jsme jen balili, uklízeli a v 15:15 pro nás přijela stará červená lokálka typu 810, odvezla nás do Nezvěstic a odtud jsme za 20 minut dojeli moderní soupravou do Plzně. Výprava se všem líbila a určitě nejsme na Chajdaloupce naposled.

Dodýš