Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré - J. Foglar

Ostříži: Ježek, Orel, Viki, Péťa, Vítek, Kulich, doprovod Albert

Vombati: Dingo, Ondra, Péťa S., Péťa T., Tečka, doprovod Dodýš

Sešli jsme se v sobotu v 8:45 na konečné jedničky na Slovanech. Závod se konal u kluboven na Plzeňské cestě, kde jsme se zaregistrovali a zjistili, že poběžíme hned jako 2. a 3. hlídka. V 10:00 byl nástup, kde jsme se dozvěděli, že budeme putovat po celé zeměkouli a navštívíme 9 států. Naučili jsme se „pozdrav cestovatele“ a za chvíli už vyrážela první hlídka.

Trasa vedla přes Vokounovu lávku směrem k Tyršovu mostu a zpět kolem soutoku Radbuzy a Úhlavy. Celkem asi 3,5 km. Prvním úkolem byla zdravověda – měli jsme zjistit, co se stalo ležící figurantce, jak ji můžeme ošetřit a zda bude třeba volat sanitku (Austrálie).

Na dalším stanovišti (Indie) jsme měli roztřídit odpadky, poté následovalo řešení hlavolamu (Egypt) a „vaření“ (Brazílie). Naším úkolem bylo udělat ovocný špíz, který jsme si pak mohli za odměnu sníst.

V Kanadě jsme s pomocí indiánek poznávali květiny a museli jsme též o některých rozhodnout, které jsou jedné a které jedovaté.

V Japonsku jsme budovali tábor pro uprchlíky a v Česku jsme se museli zorientovat na mapě a poznat světové strany. Zde jsme neztratili ani bod.

Na Aljašce jsme měli za úkol zásobovat vysokohorskou expedici, která uvízla v horách. Museli jsme jim co nejrychleji dopravit 6 lahví s vodou a vyhnout se všem nástrahám. Na posledním stanovišti jsme zjišťovali odjezdy vlaků z Londýna do různých měst. Během celé trasy bylo též hodnoceno naše chování.

Po doběhnutí jsme absolvovali zpětnou vazbu v jedné z kluboven a vyrobili jsme si plakát, který si vystavíme v klubovně. Paní Seidlerová nám přivezla výbornou gulášovku na zahřátí. To jsme opravdu potřebovali – ráno sněžilo a přes den se teplota nedostala přes 5 stupňů.

Nyní nezbývalo než počkat, až všichni doběhnou, což vzhledem ke zdržení na stanovišti vaření trvalo docela dlouho. Zatímco my jsme strávili na trati 2,5 hodiny, ti poslední asi o hodinu víc, protože dlouho čekali, než se stanoviště uvolní. Během čekání jsme využili připravenou stopovačku, slackline, nebo jsme hráli fotbal.

Slavnostní vyhlášení proběhlo v 16:15. Bohužel jsme zůstali těsně pod stupni vítězů – Vombati byli čtvrtí a Ostříži pátí. Příště to určitě ještě vylepšíme!

Zapsal: Dodýš