Účastníci: Jety, Hans, Albert, Hombré, Dodýš, Žvejka, Rychlo, Kari, Děják, Vodník, Dingo, Blondy, Sus, Kivi, Orel, Doby, Pedro, Kulich, Ajk, Tonda (+Davídek, Evelína, Kiviho rodiče + brácha, Marky, Odon, ze soboty na neděli též Plema s Ivanou)

V minulosti jsme na vodě s oddílem už párkrát byli, vždy se spřáteleným oddílem vodních skautů Kotva. Nyní jsme poprvé zorganizovali vodu úplně samostatně. Jety s Hansem absolvovali na jaře potřebný vodácký kurs, ve čtvrtek pak vzali několik starších kluků potrénovat na řeku u loděnice v Doudlevcích.

V pátek jsme naložili lodě v klubovně Kotvy a odvezli je ke Mži naproti Štruncovým sadům. V 16:00 jsme se nalodili a vyrazili nejprve pár desítek metrů po Mži, od soutoku s Radbuzou pak již po Berounce. Zpočátku některé lodě řeku šněrovaly všemi směry, ale brzy se to všichni naučili a jeli jsme bez větších problémů kolem kostela sv. Jiří, spustili lodě přes nesjízdný jez pod Bílou Horou a zakotvili po 7 km plavby pod býv. Čertovým mlýnem. Je zde smrkový lesík a ohniště pod skálou. Šli jsme nahoru na pole, kam nám Jíťa s Radkem přivezli stany, věci na spaní a zásoby jídla. Zde jsme postavili stany a obří Hansův přístřešek z plachty, opekli buřty a zazpívali si při kytaře. Kytaristů se nakonec sešlo docela dost.

Ráno jsme sbalili, odnesli nepotřebné věci zpět k autu a prohlédli si zříceniny Čertova mlýna. Pluli jsme dále kolem ostrova k bukoveckému jezu, kde už na nás čekali Ajk s Tondou, kteří se k nám připojili na zbytek akce. Na další cestě došlo také na závody dvojic na krátké, asi 50 metrové trati. Postupovali jsme vyřazovacím způsobem, nakonec vyhrála dvojice Kari a Sus. Dolanský jez jsme v pohodě spluli a za mostem jsme zakotvili u kempu na občerstvení. Kluci si také zahráli fotbal a nohejbal na zdejším hřišti. Přidali se k nám Plema s Ivanou.

Dále nás čekal hezký úsek až ke „Spáleňáku“, jak se nazývá provalený jez Telín u bývalého Spáleného mlýna. Ten jsme všichni také sjeli a Hans pak zavelel k tréninku proplouvání peřejí napříč. To se dvakrát stalo osudným Rychlonožkovi, který zvolil špatný náklon a cvaknul se nejdřív s Dingem a pak s Dějákem. Voda byla naštěstí teplá, ostatně jsme se koupali skoro všichni dobrovolně. Pokračovali jsme dál k nadrybskému jezu u Valentovského mlýna. Zde už bylo splouvání obtížnější – dřevěná deska míří přímo do břehu plného kamenů, je proto potřeba prudce zatočit doleva. Někomu se to povedlo bez problémů, někdo do kamenů najel. Naštěstí se lodím ani lidem nic nestalo. Pak nás čekal výživný volej k jezu Darová, kde jsme naši dnešní 16,5 km dlouhou pouť ukončili. Hans zde domluvil možnost táboření na louce patřící Římskokatolické farnosti Dýšina. Opět jsme postavili stany a přístřešek a na ohništi pod lesem si udělali oheň. Jídlo a stany nám tentokrát přivezla (a ráno odvezla) Pawlee.

V neděli jsme se občerstvili na tábořišti v Plané, kde jsme také zastihli vůbec první vodáky. Pak nás čekal namáhavý úsek přes 3 velké jezy. První z nich – Kaceřov – byl sjízdný propustí. Další dva – Čivice a Libštejn - jsme museli přenášet. Naši pouť jsme  zakončili na známém vodáckém tábořišti Kobylka, kde jsme naložili lodě na vlek a odvezli je zpět do kotvácké loděnice v Doudlevcích pod Malostranským mostem. Nedělní etapa měřila 12 km.

Celou dobu nám přálo počasí – teploty byly téměř letní, zvláště v neděli jsme využili každé příležitosti ke koupání, protože bylo opravdu vedro. Na vodě jsme byli sami – pouze v neděli jsme míjeli 5 cizích lodí. Klukům se akce líbila, takže ji na jaře plánujeme zopakovat, třeba na Otavě nebo Ohři.

Zapsal: Dodýš