Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré - J. Foglar

Účastníci: Kari, Dingo, Koumes, Ondra, Houbař, Chym

V neděli 21.4. ráno jsme se sešli na konečné tramvaje číslo 4, jak bylo domluveno na předešlé schůzce. Výprava se ale trochu lišila od ostatních výprav, jelikož jsme si tuto výpravu vedli sami. Počasí nám tentokrát příliš nepřálo, ale i přesto jsme se sešli téměř všichni až na Pedra a Prouda. Zamířili jsme cestou do lesa. Byla trochu jiná než při minulé výpravě. Po pár krocích našeho výletu jsme spatřili menší skálu, pod níž se ukrývala malá jeskyně. Naše zvědavost nás přiměla jeskyni prozkoumat. Protože jsme všichni toužili po občerstvení, Chym rozhodl, že se v jeskyni zdržíme trochu déle, abychom doplnili síly. Odpočinek však netrval moc dlouho a my jsme vyrazili dál. Podmínky se ještě o něco přitížily, když se k dešti připojilo studené sněžení. Ale ani to nás neodradilo a my pokračovali dál. Cestou jsme si povídali a zahráli si hru. Poledne se blížilo k samému závěru a naše chuť k jídlu opět stoupla. Naše nohy nás zavedly na místo, kde bylo opékání povolené a my se snažili najít suché klacíky a dřevo na podpal. Rozdělání ohně bylo dost náročné, ale my jsme se nevzdali. Po necelé hodině začaly plamínky konečně plápolat a my se tak mohli občerstvit našimi buřty. Při obědvání jsme se domlouvali, jestli zavítáme do nedaleké obce Třemošná, abychom si zakoupili něco dobrého na zub. Návrh uspěl, ale nejdříve byla na plánu návštěva rozhledny Krkavec. Cestou jsme zdolávali velké kopce, ale pozitivum bylo, že se počasí začalo uklidňovat a při příchodu na rozhlednu dokonce vykouklo sluníčko. Na Krkavci jsme si pro zahřátí objednali čaj a drobnou sladkost. Nezdrželi jsme se zde dlouho, protože nás tlačil čas. Na plánu už zbyla poslední akce, a to zavítat do Třemošné. Trasa ubíhala rychle, a tak jsme v Třemošné byli hned. Koupili jsme si naše vysněné cukrovinky a vydali se dál. Výpravu určoval převážně Chym, který rozhodl, že půjdeme přes nově vybudovanou cyklostezku blízko silnice. Cyklostezka nás zavedla na most, za kterým se rozkládal rybník Kameňák. U něho jsme se zastavili a zahráli jsme si hru a dojedli poslední zbytky našeho občerstvení. Pak už jen zbývalo dostat se zpět na start, tudíž na konečnou tramvaje 4. Celá výprava rychle utekla a všichni jsme si ji pořádně užili.

Zapsal Koumes