Účastníci: Pedro, Ondra, Koumes, Dingo, Kari, Pepíno, Felix, Séba, Kivi, Bertík, Ježek, Chym, Doby, Sysel, Orel, Káně, Jerry, Šmoula, od soboty Tonda, Fanda

Vedoucí: Žvejka, Rychlonožka, Myšpulín, Ať, Děják, Ajk (od soboty)

V pátek odpoledne jsme se sešli na vlakovém nádraží v Plzni, odkud jsme se vydali spojem směr Chodová Planá. Ve vlaku jsme se všichni usadili a zanedlouho zase vystupovali. Z nádraží do Pístova zbývalo 5 km, a tak nebylo proč ztrácet čas. Cesta byla dlouhá, ale všichni jsme ji nějak zvládli a dorazili do cíle. Prohlédli jsme si sruby a šli jsme se ubytovat. Jelikož byl již večer, nezbývalo než rozložit spacáky a uložit se ke spánku. Spalo se velmi dobře, k čemuž dopomáhaly i pohodlné matrace. Ne na všechny ale zbylo místo na postelích, a tak museli spát na zemi.

Další den nás probudilo trochu nevlídné počasí, které bylo doprovázeno deštěm. To se ale naštěstí dopoledne změnilo. A tak nás čekala vycházka na zříceninu. Zprvu jsme ale netrefili cestu, takže jsme šli delší oklikou. Cestou jsme si dali svačinu v podobě jablka a zahráli hru. Poté jsme se vydali travnatou cestou směrem ke zřícenině. Tu jsme viděli jen zespodu, protože dál cesta nebyla přístupná. Zpět do srubů jsme se vrátili na oběd. Sedli jsme si kolem ohniště a opekli si buřty. Po obědě následoval zasloužený odpočinek. Ten nás ale moc dlouho nebavil, a tak jsme hráli před sruby fotbal. Zanedlouho nám ale naši zábavu přerušil Děják s dalším připraveným programem. Byla to hra, která spočívala v tom, dostat se k německé vlajce, kterou střežili dva k sobě přivázaní obránci. Celou dobu se obránci nesměli od sebe odpoutat. Hra netrvala dlouho. Nikoho moc nezaujala, a tak jsme dostali opět vytoužené volno, při kterém jsme hráli fotbal. Když se už schylovalo k večeru, Žvejka nás rozdělil do týmů po pěti. V týmech jsme si měli vymyslet, co budeme vařit k večeři. Limit nebyl až tolik vysoký, a tak skoro všechny napadla mražená pizza. Tu nám ale vedoucí zakázali a proto nezbylo, než vymyslet něco jiného. Když už jsme měli všichni vymyšleno, vybrali jsme jednoho člena, který jel nakoupit. Na nákup jsme měli 20 minut, tudíž dostatek času. Po návratu jsme pomalu začali připravovat naše pokrmy. Kuchyňka byla malá, a tak nám zabralo hodně času, než jsme všichni připravili náš pokrm. Mezitím jsme se ale zabavili a hráli fotbal. Ten však neměl moc dobré následky pro Dějáka, který se snažil vykopnout balon do výšky, na místo toho ale trefil kameru. Měl štěstí, že kamera byla falešná, a tak škoda nebyla tak vysoká. Pak už nezbývalo nic jiného, nežli se pomalu uložit ke spánku. Všichni jsme si ještě povídali a pomalu usínali.

Ráno nás probudily vykukující paprsky slunce vylézajícího zpoza lysého kopce. Budíček byl už v půl osmé a to proto, že to byl náš poslední den. Takže jsme museli celý areál uklidit. Nikomu se do práce nechtělo. Všichni ale přiložili ruce k dílu, a tak byla práce rychle hotová. Pak už nezbývalo než se posílit snídaní a vyrazit zpět směr Chodová Planá. Celou cestu nás doprovázely unavující paprsky slunce. Cesta se zdála nekonečná, avšak nakonec jsme celkem brzy dorazili do cíle. Žvejka s Dějákem mezitím vymýšleli hru. Ta spočívala v hledání informací po celém městysu. Odměna po dokončení byla velmi lákavá. Byla to návštěva místního krámku, kde si všichni mohli koupit své vysněné cukrovinky. Potom už zbývalo jen dopravit se na vlakové nádraží a vyčkat na nejbližší vlak do Plzně. Jízda se uskutečnila v pořádku a zanedlouho jsme byli v Plzni.

Sepsal Koumes