Účastníci: Žvejka, Děják, Pat, Masíčko, Šmoula, Mravenec, Jerry, Traktor, Bota, Mikuláš, Tomáš B., David B.

Vzhledem k tomu, že Svojsíkův závod je jenom pro skauty, vlčata se místo toho vydala na vlčáckou výpravu družin Ostřížů a Vombatů. Když jsme vlakem dojeli do Rokycan, tak jsme hned museli běžet na další vlak, abychom dojeli o zastávku dál do Kamenného Újezda. Naštěstí jsme vlak stihli a za chvíli už jsme byli na cestě z Kamenného Újezda na vrchol Kotel. Po cestě se toho mnoho událo, ale nejvýznamnější je původ přezdívky Bota. To jedno malé vlče uvidělo v rokli pod sebou botu a tak tam seběhlo, aby ji získalo. Tu pak odneslo až na nádraží, kde ji dobrovolně nechalo. Ale nebudeme jmenovat. Každopádně zpátky na Kotel. Na Kotli jsme vylezli na místní rozhlednu a udělali si opékačku buřtů k obědu.

Naší další zastávkou byla obora koní a zubrů. I přes krásnou vyhlídku se nám bohužel podařilo zpozorovat jenom koně. Následoval krátký úsek kolem silnice, při kterém jsme ještě táhli vyhozené držáky na jídelní lístky, které jsme našli kousek za oborou. Po cestě vlčata velice bavilo ukazovat na projíždějící auta a náklaďáky ať zatroubí, a dokonce jsme i několik těch zatroubení dostali. Když jsme se dostali do Rokycan, byl čas hrát disk golf. Bohužel jsme přitom ztratili jednoho člena výpravy, kvůli pádu do potoka, ale zbytek výpravy odvážně došel ještě další kilometry, aby se dostal na nádraží. Odtamtud už jen stačilo zamávat tomuto kraji a vydat se domů.

Děják