Účastníci: Děják, Albert, Vodník, Myšpulín, Ježek, Orel, Ondra, Pedro, Jindra S., Káně, Kivi, Želva, Doby, Kámen, Tomáš B., Ofinka

V pátek jsme se pomocí vlaků dopravili na místo. Bohužel jsme se zdrželi kvůli tomu, že nám ujel vlak, a tak jsme si dali nové přezdívky a poté zahráli hru „Zombie“. Poté jsme se dopravili na základnu, která je bývalým „vechtrem“ – strážním domkem u trati. Tam si účastníci s Vodníkem zahráli oddílovou hru „Střihaná“, zatímco jsem připravil program „Lístky na jídlo“. Poté přišel čas na ubytování a večeři. Následovalo volno, během kterého jsem s Albertem a Myšpulínem připravil „Přepadení bunkru“. Tento program proběhl a následovala večerka.

V sobotu ráno jsme si připravili vajíčka k snídani, svačinu na cestu, zabalili pláštěnky a kotlíky a vydali se ke Karlštejnu. První jsme prošli Srbskem, kde jsme obdivovali automat na sladkosti uprostřed ulice. Poté jsme se vydali podívat na netekoucí vodopády, které překvapivě netekly, ale skalní jezírka tam byla krásná. Pak se nám podařilo dostat na místo s ohništěm a začal sobotní obídek. Skauti měli bohužel trable se zapalováním ohně, a tak ho musel zapálit zdatnější Myšpulín. Následně jsme začali stoupat ke Karlštejnu, kde jsme si prošli nádvoří a potkali člena družiny Vombatů, Tečku. S ním jsme se krátce pozdravili a vydali se na cestu k Motýlímu domu. Ten bych považoval za velký úspěch, protože i přes první odpor většiny si to nakonec skoro každý užil. Poté jsme došli k Berounce a dali si krátký rozchod, který pár lidí využilo, a se zbytkem jsme si zahráli hry typu „na koho se dívá lžíce“. Poté jsme se kvůli uzavírce kolem Berounky rozhodli zvolit na cestu zpátky na základnu vlak. Na místě už následovalo jenom smažení palačinek a následně „Postřelená hra“. Zatím co se smažily palačinky, část kluků odešla hrát kopanou na blízké hřiště v Srbsku s doprovodem Vodníka. Řekl bych, že „Postřelená hra“ neměla tak silný efekt, jak jsem doufal, ale ve starších členech vyvolala nostalgii, někteří mladší členi si užili její mechanizmy a vedení se rozhodlo, že mi pomůže s její grafickou částí, která momentálně vypadá velice nekvalitně.

Nedělní snídaně byla jednodušší, abychom měli dost času na úklid a přípravu baget na oběd. Měli jsme během úklidu jednu pauzu na pomazánku k svačině, ale jinak se pořád uklízelo. Ze základny jsme vyšli kolem poledne. Vydali jsme se po žluté a následně po modré do Tetína. Zhruba uprostřed cesty do Tetína jsme si dali přestávku a zahráli si „kuskus“. Když už jsme do Tetína došli, proběhla „paintwar“ spojená s rozchodem, který účastnici využili. Sám jsem ve volné chvíli prozkoumal Tetínský vodopád. Nyní už nám zbývala jen cesta do Berouna. Šli jsme po žluté kolem bývalého lomu Damil. Na nádraží nám zbyl nějaký čas, ale všichni už byli z pochodu unaveni, takže jsem se individuálně poptal na nejsilnější zážitky a udělali jsme zpětnou vazbu.

Zapsal Děják