Docházka: Jety, Dodýš, Adámek, Péťa, Ať, Vozi, Rychlonožka, Pumba, Hombré, Albert, Jenda, Žvejka, Myšpulín

Do Strakonic jsme dorazili vlakem již za tmy. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme dorazili k areálu skautských kluboven u Otavy. Večer jsme hráli deskovky, každý podle chuti.

Na sobotní výlet jsme se popovezli vlakem do Sudoměře, kde jsme nejprve zavítali k sochám husitských bojovníků a potom k obří soše Jana Žižky, u které jsme se fotili. Během další cesty jsme hráli hru, při které jsme museli vymyslet slovo z určité oblasti (zvíře, jídlo, jméno...), začínající na vylosované písmeno. Všichni se drželi Jetyho a tak nám cesta s touto hrou rychle ubíhala.

Na stráni nad rybníkem Řežabinec jsme si udělali oheň. Bylo takové teplo, že jsme se na chvíli mohli svléknout i do triček.

Kolem rybníka rostly obří rákosy, snad přes tři metry dlouhé, tak se jimi většina kluků vyzbrojila. Pozorovací rozhlednička byla bohužel zavřená, ale vodní ptactvo bylo v tuto roční dobu stejně asi někde jinde.

Čekání na vlak u Ražic jsme si krátili oblíbenou střihanou, při které proti sobě běží dva zástupci svých družstev. Na místě, kde se setkají, se utkají ve hře kámen-nůžky-papír. Ten úspěšnější běží dál, prohrávající se vrací ke svému týmu. Jakmile je jasné, kdo vyhrál, vybíhá další hráč prohrávajícího týmu, aby útočníka zastavil. Komu se podaří překročit čáru druhého týmu, vyhrává.

Večer jsme opět hráli především deskovky. Dodýš přivezl Osadníky z Katanu, kteří měli úspěch.

Ve Strakonicích na hradě probíhají vánoční trhy, tak jsme se na ně šli v neděli podívat. Byly moc pěkně udělané, se skoro středověkou atmosférou. Kluci měli skoro hodinu rozchod a mohli si vše v klidu projít. Pak jsme se společně podívali do centra Strakonic a po návratu do kluboven balili, uklízeli a zamířili na nádraží.

Měli jsme štěstí na pěkné slunečné počasí, které se v prosinci v nížinách moc nevidí. Účast byla dobrá a výprava se vydařila.