Na listopadovou výpravu jsme vyrazili do klubovny horažďovických skautů v sobotu brzy ráno. Sešlo se nás deset dětí a z dospělých Dodýš a Skříťa. Ve vlaku jsme obsadili kupé pro rodiny s dětmi, kde kluci hned vytáhli deskovky a celou cestu hráli. Klubovna horažďovických nás celkem nemile překvapila, protože o úklidu tady už nikdo dlouho neslyšel. Dodýš jí uvedl alespoň do použitelného stavu, ale stejně jsme celý víkend jedli všichni ze dvou hrnců, protože absence tekoucí vody byla znát. Poté, co si kluci rozložili spaní a vylosovali si země, za které budou soutěžit, vyrazili jsme na výlet na Prácheň. Počasí bylo dost pošmourné, všude spousty bláta, ale aspoň nepršelo. Na Práchni jsme si zasoutěžili v prvních olympijských disciplínách a po svačině jsme vyrazili zpátky ke klubovně. Cestou jsme se přejedli přemrzlých šípků a padaných jablek. Po návratu objevili kluci v dřevníku malé fotbalové branky, tak nic nebránilo tomu, zaběhat si za balónem. Když se dostatečně unavili, tak v klubovně opět zasedli k deskovkám. Hrálo se Ligreto, Dobble a karty, na výhru se sázely bonbóny, facky, čuchání k ponožkám a tak podobně J Večer jsme si udělali procházku po centru Horažďovic, kde jsme objevili nespočet zapadlých uliček, často nesvětlených. Kluci si tedy měli možnost vyzkoušet kratičkého bobříka odvahy. Po návratu do klubovny jsme rovnou zalezli do spacáků. Neděli dopoledne jsme strávili kolem klubovny, kde jsme soutěžili v dalších netradičních olympijských disciplínách. Po obědě jsme vyrazili na procházku do parku na ostrově, ale zpátky do klubovny nás po chvíli zahnal déšť s kroupami. Zasoutěžili jsme si tedy ještě v disciplínách pod střechou a už byl čas se sbalit a vyrazit zpátky na vlak. Ve vlaku proběhl medailový ceremoniál a medaili málem dostala i paní průvodčí. Na nádraží jsme rozdali děti zpět rodičům a prohlásili výpravu za úspěšně zakončenou.

Zapsala: Skříťa