Docházka: Bill, Dodýš, Rychlonožka, Ať, Krtek, Žvejka, Dingo, Adam

Předpověď počasí slibovala opravdové kulisy polární výpravy – v noci hlásili kolem minus 15 stupňů. Po příjezdu do klubovny hornobřízských skautů jsme shledali, že podmínky budou opravdu drsné – voda byla zamrzlá a led cinkal i v záchodové míse a v rychlovarné konvici. Nebyli bychom ale správní skauti, kdybychom si s tím neporadili. Postupně jsme rozmrazili rychlovarku i záchod a roztopili kamna v obou patrech tak, že komínové roury svítily.

V pátek večer jsme vybírali z nepřeberného množství deskových a karetních her, které přivezl Dodýš. Zvláštní oblibě se těšilo Takenoko, Cardline a samozřejmě osvědčený Dobble, Dinopark a další hry.

Sobotní dopoledne jsme strávili opět hraním her, teprve kolem 11. hodiny jsme vyrazili ven, kde už byla celkem snesitelná teplota. Šli jsme na velkou polární expedici do Trnové, kolem opraveného zámku Vísky do kaolinky a odtud lesem zpět na základnu. Okruh měřil dobrých 8 kilometrů, občas jsme se i svezli na bobech, hlavně na zasněžených pískových haldách u kaolinky. Zahráli jsme si také eskymáckou honičku, při které se smí běhat jen v předem vyšlapaných cestičkách. Prostě jsme si užívali sněhu, kterého je letos i v nížinách nebývale hodně a drží se již celý leden.

Po návratu do klubovny jsme začali sušit věci a věnovali jsme se opět hrám a také vlčáckým stezkám. Večer nám Dodýš přečetl napínavý příběh z knihy Chodba končí ve tmě.

V neděli ráno jsme ven opět příliš nespěchali, dokud se trochu neoteplilo. Hráli jsme hry a kolem 11. hodiny vyrazili bobovat na kopec přímo u klubovny. Také jsme pro velký úspěch zopakovali indiánskou honičku.

K obědu byly lehce rozvařené a místy slepené špagety (kuchař Sirka by asi zešedivěl při pohledu na Dodýšovo kuchařské „umění“), ale kupodivu si všichni pomlaskávali a jídlo chválili. Inu, na polární výpravě vyhládne.

Pak už jen balení, úklid a odchod na zastávku. Vlak nás dovezl do Plzně krátce po 15. hodině.

Zapsal: Dodýš