V pátek jsme vyrazili vlakem z Plzně v počtu 8 dětí plus Ajk. Autem přijela ještě Ajkova žena Nýna s malým Tondou.

V sobotu ráno dorazili Dodýš s Karim a Dingem. Vyzkoušeli jsme si, jak jsme na tom se skákáním přes švihadlo (nic moc), hodem tenisákem (jak kdo), stojem na jedné noze (to bylo dobré) a předklonem bez pokrčení nohou (tragédie). Pak jsme společně vařili těstoviny se sýrem a kečupem. Dodýš zjistil, že v Plzni zapomněl vyzvednout objednané chleby, vánočky a rohlíky, tak se pro ně vydal do Bělé k místnímu Vietnamci. Ten byl naštěstí dobře zásobený a hlady jsme proto netrpěli.

Odpoledne jsme vyrazili na procházku po okolí a cestou si zahráli několik her. Největší úspěch mělo plížení ke strážci. V nepřehledném terénu, plném nízkých stromků a různých úkrytů, jsme se měli nepozorovaně připlížit co nejblíže ke strážci. Když strážce někoho spatřil, zavolal jeho jméno a dotyčný se musel vrátit zpět na cestu, odkud mohl podniknout další pokus.

Na tábořišti jsme si zahráli různé další hry a taky jsme si nasbírali lístky jahodníku a maliníku na čaj, který jsme si pak uvařili. Ajk odpoledne odjel s Dodýšovým autem.

Počasí nám přálo a tak jsme mohli spát pod širákem, což byl zvláště pro nováčky velký zážitek.

V neděli jsme si zahráli hru „V dešti střel“. Čtyři strážci, vyzbrojeni hadrovým míčkem, střežili nepříliš velké území, kde byl umístěn další míček. Útočníci se po jednom snažili do území dostat a míček z něj odnést, aniž by byli zasazeni střelou některého strážce. A měli na to jen minutu, takže nebylo moc času na nějaké taktizování.

K obědu jsme si tentokrát uvařili rizoto a pak už jsme museli vyrazit na vlak. Dlouhá cesta v horku byla pro některé dost náročná, ale zvládli jsme to a vlakem se v pořádku dostali domů.

Během víkendu jsme si splnili spoustu bodů do vlčáckých stezek, takže na táboře je všechna vlčata budou moci dokončit.

Zapsal: Dodýš