Tato výprava se zapíše do historie oddílu už jen tím, kolik nás bylo. Z Plzně nás ve středu odpoledne vyráželo 14 plus Dodýš a v pátek dorazil ještě Jety s Pájou. Kdysi dávno jsme v takovém počtu na výpravy jezdili, ale v posledních deseti letech nás asi nikdy tolik nebylo. Z mladších členů oddílu chyběli vlastně jen Bejby s Tomášem – Mašinkou.

Středa

České dráhy nezklamaly – do Prahy jsme přijeli o 25 minut pozdě, takže nám ujel rychlík do Kutné Hory. Naštěstí další jel za 50 minut, ovšem museli jsme přestupovat v Kolíně. Z kutnohorského hlavního nádraží jsme jeli ještě dvě zastávky lokálkou do centra. Jel s námi moc milý průvodčí, který hned poznal, že jsme skauti a měl z toho nelíčenou radost. Cestování vlakem jsme si krátili luštěním šifer, v němž zvláště vynikal Rychlonožka.

Do klubovny jsme vinou zpoždění dorazili až po půl deváté. Čekal tu na nás bratr Bombur a předal nám klubovnu. Měli jsme k dispozici kuchyni, jídelnu, sál na spaní a ještě jednu menší místnost.

Již ve vlaku nás Dodýš rozdělil do tří družin, které se jmenovaly podle rádců Hombréovci, Voziovci a Albertovci. Dále byl určen v každé družině patron, který se měl starat o nejmenší vlčata – Dinga, Malého Bizona a Dobyho. Vylosovali jsme si také, jaká jídla budeme vařit a sepsali si potřebné suroviny.

Před spaním nám Dodýš přečetl kapitolu z Tábora smůly.

Čtvrtek

Dopoledne vyrazily dvě družiny na nákup a třetí družina šla do infocentra zjistit nějaké zajímavosti o Kutné Hoře. Vlčata zůstala s Dodýšem v klubovně a vyplňovala stezky. Služba pak uvařila těstoviny se sýrem, šunkou a kečupem.

Odpoledne jsme vyrazili do města, měli jsme chvíli rozchod a utratili většinu kapesného. Následovala velká hra, při které jsme po družinách procházeli určenou část města, měli do slepé mapy zapsat názvy ulic a také najít pět zajímavostí. Po hodině jsme si mapy vyměnili s jinou družinou a tentokrát bylo naším úkolem objevit ony zajímavosti, nalezené druhou družinou, a správně odpovědět na otázky. Díky této hře jsme se ve spletitých uličkách Kutné Hory začali docela dobře orientovat.

Večer začal Boj družin – vždy byl ohlášen nějaký úkol a družina se dohodla, koho na něj vyšle. Poté soupeřili zástupci tří družin a vítěz získal pro svou družinu tři body, druhý dva a třetí jeden bod. Družina ale nemohla vysílat stále ty nejstarší – muselo se občas dostat i na nejmladší vlčata. Když někdo splnil již dva úkoly, nemohl plnit další, dokud všichni z jeho družiny neabsolvovali aspoň jednu soutěž. Nejvíce nás dnes překvapil Vodník svými znalostmi států a hlavních měst – v konkurenci starších kluků byl suverénně nejrychlejší a navíc bez jediné chybičky.

Večer jsme také rozhodovali o tom, co podnikneme zítra. Jedna družina obhajovala návštěvu rozhledny na Kaňku, druhá chrám sv. Barbory a třetí aquapark v Kolíně. I když se všechny družiny snažily udělat své „atrakci“ co nejlepší reklamu, nakonec zvítězil podle očekávání aquapark.

Pátek

Dnes jsme měli smolný den. Od rána pršelo a služba ráno připálila krupičkovou kaši. Albertovci si jaksi nezapamatovali instrukce a návod pro jistotu taky nečetli, takže krupičku nasypali do studeného mléka. Naštěstí jsme ještě trochu krupičky měli, tak zbylo asi tak na 10 menších porcí. Ostatní měli chléb s paštikou.

Při odchodu na vlak si Dodýš všiml, že Rychlonožka a Krtek mají jen mikiny. A pořád dost pršelo. Kde máte bundy, pláštěnky? Zapomněli jsme je doma, odpověděli ti dva lehce již namoklí výtečníci. Skaut si ale nějak poradit musí.  Kluci, co měli nepromokavé bundy i pláštěnky, tem dvěma něco půjčili a šlo se na vlak. Naštěstí déšť trochu polevil.

Smůla nás ale ještě neopustila. Dorazili jsme do aquaparku a byla tu podezřele dlouhá fronta. Dodýš šel zjistit ke kase, co se děje. Kapacita bazénu je prý již naplněná a čeká se, až někdo odejde, aby mohli pustit dalšího. To vypadalo na dlouho. Chvíli jsme čekali, ale fronta se moc nehýbala, tak jsme to přes protesty natěšených vlčat vzdali. Dodýš se zeptal nějaké paní, kudy do centra. Paní nás poslala někam mezi paneláky a my jsme šli. Bylo to podezřele dlouhé, ale další pán nás ujistil, že do centra jdeme správně. Do nějakého „centra“ jsme nakonec zřejmě došli, ale bylo to asi centrum sídliště. Tak už se Dodýš zeptal chytřeji – kudy na náměstí? Paní nás poslala na druhou stranu a po chvíli jsme do skutečného centra Kolína konečně dorazili. Navštívili jsme infocentrum, zjistili, že zde nic moc není, tak jsme aspoň při rozchodu utratili zbytek kapesného. Rozhodli jsme se pro brzký návrat do Kutné Hory, kde Dodýš slíbil vlčatům za odměnu místo aquaparku aspoň muzeum lega. Nakonec nás tam šlo 10, ostatní zamířili napřed do klubovny. Měli tu spoustu zajímavých modelů z lega, například chrám svaté Barbory nebo sochu Svobody, různá auta a stroje, taky hvězdné války. Mohli jsme si též vyplnit soutěžní otázky a ve slosování vyhrát nějaké lego. Třeba se na nás usměje štěstí.

Večer pokračoval Boj družin dalšími úkoly. Z nejmladších dnes překvapil Dingo svým rychlým a precizním tříděním mincí poslepu. Hombré zase exceloval v násobení čtyřmístných čísel. Nejlepším znalcem literatury byl podle očekávání Rychlonožka.

Rádcové pro nás pak připravili „chuťovou hádanku“ – měli jsme poslepu ochutnávat různé potraviny a říct, co to je. A hlavně přijeli Jety s Pájou a přivezli notebook a dataprojektor. Takže večer bylo kino – pouštěli jsme si animovaný film Jak vycvičit draka. Příští celotáborová hra totiž bude na „dračí“ motivy.

Sobota

Na 10. hodinu jsme měli zamluvenou prohlídku středověkého stříbrného dolu. Dostali jsme bílé hábity, helmy s čelovkami a vydali se s průvodkyní do štol. Nejdřív jen do takové malé, abychom si vyzkoušeli, jestli se v podzemí nebudeme bát. Všichni jsme ale obstáli a tak jsme mohli i 35 metrů pod zem do skutečné staré štoly. Všude bylo vlhko, po skalách stékala voda, chodby byly úzké, křivolaké a místy dost nízké. Největší zážitek byl, když nám průvodkyně nařídila zhasnout a zažili jsme absolutní důlní tmu. Na povrchu jsme se pak dozvěděli spoustu zajímavostí o těžbě stříbra v Kutné Hoře, o jeho zpracování a ražbě mincí.

Na další část programu jsme se rozdělili – starší navštívili s Dodýšem chrám svaté Barbory a mladší s Pájou alchymistickou dílnu. Obě skupinky nelitovaly – bylo to opravdu zajímavé. V Barboře jsme se dostali až nahoru na ochozy a mohli se podívat do hlubiny pod námi na hemžící se turisty.

Po pozdním obědě jsme dokončili Boj družin. Výsledek mezi Voziovci a Hombréovci byl nerozhodný a proto se tyto dvě družiny utkaly ve hře Dobble. Rychlonožka doporučil nasadit svého mladšího bráchu Dobyho a to se Voziovcům vyplatilo – Doby byl naprosto nepřekonatelný a soutěž vyhrál.

Poté nám Dodýš přečetl několik příběhů k zamyšlení, které byly na jednu stranu celkem srandovní, na druhou stranu se v nich ale řešily docela zásadní otázky o pravdě, cti a pomoci druhým. Což se na dnešek docela hodilo, protože je 28. října a na tento svátek budou tři z nás – Krtek, Hasky a Doby – skládat slib. Za tímto účelem jsme vyrazili omrknout nedaleký park, kde je i ohniště. Což o to, slib by tu byl pěkný, ale k večeru začal foukat silný vítr a na oheň venku nebylo ani pomyšlení. Museli jsme tedy vzít zavděk uklizeným sálem a slibem za svitu svíček u kamen. I tak ale panovala pěkná a důstojná atmosféra a slibující jistě budou na tento zážitek dlouho vzpomínat. A na táboře si užijou slibový oheň již bez stresu jako přihlížející.

Večer jsme si promítli film V hlavě, který sice nebyl o dracích, ale byl také moc pěkný.

Neděle

Od rána bylo jasné, že dnešek bude náročný. Foukal strašný vichr a postupně jsme se dozvěděli, že všechny vlaky nabírají zpoždění. Nejdřív jsme ale museli pořádně uklidit klubovnu a zbyl čas i na hry a plnění stezek. Jelikož se dnes měnil čas na zimní, měli jsme hodinu k dobru. V 11 přišel opět bratr Bombur a klubovnu si od nás převzal. Pochválil nás za vzorný úklid a připravené dřevo.

Nakonec jsme se rozhodli jet radši autobusem, protože s vlaky to nevypadalo dobře. Naštěstí nám Jety s Pájou vzali batohy autem. Nejprve nás autobus zavezl do Prahy na Háje, pak jsme se svezli metrem (někteří poprvé) na Florenc a odtud nás vzal autobus až do Plzně. Nakonec to všechno bylo překvapivě o dost levnější než vlak, takže za ušetřený peníz jsme si ještě na Florenci dopřáli párek v rohlíku. Nakonec jsme do Plzně dorazili o hodinu a půl později, což nebylo tak hrozné.

Celé podzimní prázdniny jsme si užili, poznali jsme krásné starobylé město Kutnou Horu a zahráli si spoustu her. Dodýš měl s sebou různé deskovky, jako osvědčený Port Royal, pro vlčata Děti z Carcassone, Dobble, Cardline, Dao či Uno. Naše nejmenší vlčata si ale nejvíce vyhrála s dřevěnými kostičkami, ze kterých stále stavěla různé padací dráhy. Starší se zase zdokonalili ve vaření, naučili se pomáhat mladším a rádcové potvrdili svou schopnost dobře vést své družiny při řadě samostatných úkolů.

Zapsal: Dodýš