Předpověď počasí slibovala první opravdu teplý a slunečný víkend tohoto roku, tak možná i díky tomu jsme se na nádraží sešli v početné sestavě 14 dětí + Dodýš. Naším cílem byla chata u Kornatického rybníka zvaná Chajdaloupka, která není vybavena elektřinou, vodou ani jinými vymoženostmi.
Po příjezdu jsme se rozdělili na dvě družiny – Véčka (rádce Vozi) a Háčka (rádce Hombré). Jedna družina vyrazila pro vodu do studánky, druhá na dřevo. Na ohni jsme si pak opekli buřty a na kytaru nám k tomu bravurně hrál desetiletý Jiřík, který je s námi na výpravě poprvé. Byl se na nás podívat i Jety, který ale musel večer odjet. Dodýš pak ještě zahrál pár písniček na dobrou noc a šli jsme spát.
Ráno po snídani jsme si zahráli úkolovku – soutěžili jsme po družinách v tom, kdo přinese více věcí podle zadání. Například ptačí pírko, šišku z modřínu nebo živého brouka. Hra pak pokračovala celý den.
Na sobotu byla naplánována velká objevitelská výprava po okolí. Nejprve jsme soutěžili v hledání prvních kvetoucích kytek a našli a určili jsme jich 8. Pak jsme šli po stopách zaniklé lesní úzkorozchodné železnice, která zde kdysi dávno byla zbudována pro svážení dřeva. Na několika místech se dochovaly výrazné náspy a zářezy, cestu nám zpestřila také série kešek, věnovaných právě této trati. Na jednom hezkém místě u potoka jsme se utábořili a na dřívkových vařičích si osmažili cibulku na špeku a zbytek buřtů a do toho pak zamíchali fazole z konzervy. Moc jsme si pochutnali a dřívkáče, které jsme měli s sebou poprvé, se výborně osvědčily. Samozřejmě jsme si během dne zahráli také několik her a procvičili se v orientaci s mapou.
Při přeskakování příkopu na náspu trati se bohužel zranil Albert, který špatně došlápl při doskoku. Nemohl ani chodit, tak jsme museli zavolat rodičům a dopravit Alberta k nejbližší lesní silničce. Nakonec skončil u doktora s výronem kotníku.
Po návratu do Chajdaloupky jsme se setkali Bejbym a Mašinkou, kteří přijeli až teď. Uvařili jsme si brambory s masovou konzervou a všichni se opět olizovali. Bylo nás tu teď již 16, tak se Vozi, Hombré a Dodýš rozhodli přespat venku pod širákem, abychom se nemačkali.
Ráno jsme marně čekali na teplo a sluníčko, celé dopoledne bylo zataženo a chladno. Nás to samozřejmě neodradilo od plánovaného odlévání stop. Našli jsme docela pěkné stopy většího kopytníka, snad jelena nebo daňka, čtyři jsme odlili do sádry. Mašinka se tak zabral do hledání stop, že přehlédl menší bažinu, proběhl jí a ztratil v ní boty. Ty jsme naštěstí našli a Mašinka se musel jít za doprovodu Atě převléct. My ostatní jsme hráli hru, při níž jsme si měli zapamatovat postupně 10 citátů a správně je přeříkat Dodýšovi. Skvělé výkony podali Rychlonožka a hned za ním Doby, který chodí teprve do druhé třídy. Špatně si ale nevedl ani prvňák Dingo, který směle soupeřil s mnohem staršími kluky.
Hombré a Vozi nám mezitím uvařili rizoto k obědu a pak už byl čas jen na pořádný úklid, balení a nařezání zásob dřeva. Naštěstí na zastávku vlaku je to jen nějakých 150 metrů, tak jsme vše stihli. Těsně před odjezdem přišlo konečně i to teplé a slunečné počasí, tak se nám odsud ani nechtělo.
Zapsal: Dodýš