Poprvé po mnoha letech jsme se vydali se skautskou družinou na Intercamp. Pod vedením Dodýše a Lišáka se zúčastnili Hombré, Vozi, Rychlonožka, Ať, Krtek, Žvejka, Myšpulín a Tom.
Jeli jsme autobusem s klatovskými skauty, kteří nás naložili ve čtvrtek večer na Borech. V pátek brzy ráno jsme dorazili na tábořiště nedaleko města Sint Truiden, situovaného na místním malém letišti. Stály zde již první stany, ale tábořiště se pomalu začalo zaplňovat až během dne. Byli jsme tu mezi prvními a postavili své stany na výhodném místě blízko pásu křovin na okraji tábořiště.
Volný čas jsme využili k návštěvě města. Překvapilo nás svou malebností a množstvím památek. Kluci měli rozchod a utratili část kapesného za různé tretky, mezi nimiž vedly paruky a vlajky v belgických barvách. Dodýš s Lišákem raději ochutnali belgické pivo.
Po návratu na tábořiště jsme si uvařili těstoviny na našem plynovém vařiči a šli se podívat na „plazu“ do stánků, které se již začaly otevírat. Byly tu skautské prodejny různých zemí (Belgie, ČR, Polsko, Holandsko, USA), krámek s limonádami, poštovní úřad apod. Čas jsme si potom krátili hraním fotbalu či karet. Večer jsme dostali nějaké instrukce na další den a šli spát.
V sobotu byl budíček v 7:00, uvařili jsme si snídani, oblékli se do krojů a nastoupili na plazu ke vztyčení vlajek zúčastněných národů a k slavnostnímu zahájení. Náš subcamp měl dnes na programu hike – tedy výlet po okolí. Na nástupu jsme dostali značně chaotické informace o tom, kam máme jít a jak vytvořit skupiny. Dostali jsme totiž náramky se záhadnými kódy, podle nichž se měly tvořit mezinárodní skupiny. Všude panoval neskutečný chaos, nikdo to neorganizoval, nikdo nic nevěděl. Tohle Belgičani opravdu nezvládli. Nakonec jsme se jakž takž rozdělili, sice ne úplně podle náramků, ale nějaké mezinárodní skupinky pod vedením dospělých vedoucích jsme měli. Trasy byly různé, obvykle kolem 12-15 km dlouhé. Krajina spíše plochá, chodili jsme po polních cestách a málo frekventovaných silnicích. Bylo docela vedro. V závěru jsme dostali igelitový pytel a sbírali odpadky po cestě. Kdo měl zájem, mohl si vyzkoušet cizí jazyky a dozvědět se něco o skautování v jiných zemích.
Odpoledně jsme si nechali na bílá trička nabarvit loga Intercampu, vyšlo to docela pěkně. Kdo měl zájem, mohl měnit nášivky nebo šátky, ostatní obcházeli obchody nebo hráli fotbal. Večer byl koncert na plaze – kapela hrála různé známé hity.
V neděli jsme měli na programu aktivity na tábořišti. Bylo zde celkem 17 stanovišť, na kterých mezinárodní skupiny plnily všelijaké úkoly. Byly to jednak různé hry (kořistění šátků, fotbal, lovení kachniček v bazénu), jednak řešení úkolů (stavba lávky, výměna prasklé duše, stavba akvaduktu), dále různé ekologické a výtvarné aktivity. Zatímco ráno byla mlha, kolem 10 hodiny se roztrhala a byl zase slunečný den. Hry byly na hodinu přerušeny obědem a odpoledne pokračovaly.
Později odpoledne probíhala možná nejlepší akce celého Intercampu – Street food festival. Každá skupina si vynesla k ranveji stůl a nabízela ostatním skupinám své speciality. Stánků bylo mnoho desítek, možná víc než sto. Samozřejmě se všechno ochutnat nedalo, ale co jsme ochutnali, bylo opravdu dobré nebo aspoň zajímavé, netradiční. My jsme se vrhli na pečení bramboráků neboli vošouchů. Již od brzkého odpoledne jsme loupali a strouhali brambory, aby se vše stihlo. Nakonec jsme sklidili velký úspěch.
Festival byl bohužel trochu předčasně ukončen bouřkou, která se přihnala kolem sedmé. Museli jsme narychlo vše sklidit a zalézt do stanů. Prudký vítr nám pocuchal i náš party stan. Naštěstí déšť rychle ustal a večer byl opět koncert jako včera, jen hrála jiná kapela.
V pondělí jsme začali rychle balit a po snídani se přesunuli v krojích k velkému hangáru na okraji letiště, kde měl začít závěrečný ceremoniál. Belgičani to opět trochu nezvládli – prvních několik minut jim nefungoval megafon, pak naštěstí zprovoznili mikrofon a již to šlo. Heslem Intercampu bylo „change reaction“ – ve smyslu změnit svět k lepšímu společnými silami, jakousi řetězovou reakcí všech skautů na světě. Symbolickou řetězovou reakcí končil i závěrečný nástup – všichni měli přinést skleněnou kuličku, ty se nasypaly do jakéhosi stroje, který spustil reakci dalších prvků celého soukolí. Tohle se Belgičanům konečně docela povedlo.
Kolem 10:30 jsme nastoupili do autobusu a celý den strávili jízdou přes Německo. Ve 21:30 jsme dorazili do Plzně, špinaví, ale šťastní. Příští rok jedeme zas!
Zapsal: Dodýš