Účastníci: Dodýš, Lišák, Hombré, Myšpulín, Ať, Tom, Albert, Žvejka, Vodník, Děják, Mánek, Kari, Dingo, Doby

Místem našeho víkendového tábořiště byla louka nedaleko Bzové na Křivoklátsku, která patří Dodýšovu kamarádovi. Vyrazili jsme nejprve vlakem do Hořovic a pak autobusem do Bzové. Měli jsme klíče od chalupy Dodýšova kamaráda, do níž jsme si chodili pro vodu. Tábořiště jsme zřídili u Bzovského potoka nad rybníkem Hlinovka.

Postavili jsme stany, udělali ohniště a opekli si buřty. Dodýš, Ať, Děják a Vodník nám k tomu střídavě hráli na kytaru. Je skvělé, že máme najednou v oddíle tolik kytaristů. A to zde jsou ještě hráči klasiky Kari a Albert a rockový mág Lišák:-) Brzy se setmělo a kdo chtěl, mohl s Dodýšem určovat souhvězdí na obloze.

V sobotu se vlčata vzbudila již kolem 6. hodiny a Dodýš je musel trochu napomínat. Kolem 7. hodiny je vyhnal ze stanu, aby si šly hrát kus za tábor. Ostatní tak mohli spát až do 7:30. Pak jsme si uvařili čaj v novém oddílovém kotlíku a dopoledne věnovali hrám na tábořišti. Někdo musel pro vodu, starší si stavěli bunkr ve stráni a mladší bojovali na „svém“ místě, které objevili ráno. Zahráli jsme si také společně hru na procvičení paměti.

Před polednem se na nás přijel podívat Jety s rodinou. Uvařili jsme si fazole a po krátkém poledním klidu vyrazili na výlet k nedaleké skále Výrovka. Pája nám hlídala tábořiště. Cestou jsme si zahráli pařezovku a nedaleko skal plíženou. Kdykoli byl objeven Mánek, začal se vztekat, že tak blbou hru už nikdy hrát nebude, ale za minutu ho to přešlo a hrál dál. Skauti si také vyzkoušeli, zda dokážou najít své stanoviště na mapě.

Po návratu vyrazili Dodýš, Ať a Děják pro vodu. U statku v Bzové Dodýš zjistil, že nechal na tábořišti klíče. Nechtěli se ten 1 km vracet, tak se rozhodli jít pro vodu do hospody. Jenže ta první byla ještě zavřená, tak museli do druhé. Tam konečně uspěli a vodu nakonec donesli.

K večeři si kluci sami uvařili rýži na ohni a v ešusu na dřívkovém vařiči si osmažili cibulku a ohřáli konzervu. Vzniklo tak rizoto, které všem chutnalo, protože si ho připravili sami.

Večer se opět hrálo na kytaru a zpívalo. Hvězdy nám svítily i dnes.

Poslední den nás čekala dosti dlouhá cesta na vlak do Praskoles. Po snídani jsme proto sbalili stany, uklidili tábořiště a kolem 10:00 vyrazili na cestu. První zastávka byla na kraji lesa před vesnicí Březová. Zde jsme si zahráli míčkovou štafetu a vyzkoušeli si odhad vzdáleností. Nejlepší odhad měl Ať a na druhém místě se překvapivě umístil nováček Mánek.

Nejdelší úsek nás čekal na hrad Točník, kam jsme dorazili po poledni. Na hradě probíhala akce Indiáni z Točníku, takže bylo dosti vysoké vstupné. Vzhledem k nedostatku času a peněz jsme si jen letmo prohlédli nádvoří, nakoupili turistické vizitky a šli zase dolu. Zde již čekala Marky s autem, odvezla si Kariho a Dinga a vzala nám také stany a kytaru, čímž se nám znatelně ulehčilo.

Další zastávky pak byly na dětských hřištích v Žebráku a v Chlustině. Nakonec jsme zdárně dorazili do Praskoles a ve vlaku si kluci zapsali do stezek vše, co si během povedeného víkendu splnili.

Poprvé s námi byl nováček Roman, který si vysloužil přezdívku Mánek. Vznikla tak, že mu Dodýš začal říkat Románku (byl zde nejmladší) a to se zkrátilo na Mánka.

Zapsal: Dodýš