1945–1948
 Brzy po válce, ještě v roce 1945 byl opět obnoven skauting. Hoši z bývalého 20. oddílu a ještě další hoši se přihlásili k činnosti na Městské junácké radě. Byli přiděleni do 5. střediska Střela a dostali číslo 7. Je to sedmý přihlášený oddíl a zvolili si barvu zelenou. Tím vznikl již v roce 1945 náš 57. oddíl Zelená střela. Prvním vedoucím 57. oddílu byl zvolen br. Richard Šilpoch – Čibuk. Jedním ze tří rádců (družiny Ostřížů) byl zvolen br. Antonín Dolejš, který byl již v letech 1936/7–1939 členem 20. katolického oddílu na Petrohradě. Hoši mu začali říkat Tonny.

 Počet skautů v Plzni se rozrostl tak, že MRJ byla nucena ustavit další střediska a rozhodla je zřídit ve čtvrtích města. Tím se stalo, že 57. oddíl byl přeřazen do 7. střediska, který měl sídlo právě na Petrohradě. Oddíl dostal nové číslo 76. Pod tímto číslem 76. oddíl tábořil v lesích v katastru Hradce u Stoda (1946). Tohoto tábora se dle Tonnyho vzpomínek zúčastnili Josef Přibáň – Pikola (přezdívka vznikla na jedné výpravě, kdy jim roznášel v hospodě pití; později pracoval na ONV Tachov; na jedné z fotografií má na kroji pod číslem 76 znak kamzíka), Stanislav Peisar, Václav Krejza, František Benda, Kovařovič, František Rybák, Jan Hakr, Václav Anděl (po revoluci starosta v Nýrsku), bratři Miloslav a Josef Prunerové (bratři Anny Prunerové – Dolejšové, pozdější Tonnyho manželky), Bohuslav Trnka, Alois Plch, Tomáš Plch. Tábor vedl Richard Šilpoch, zástupcem byl Jaroslav Břach. Tonny vedl družinu vlčat. Na táboře se nepohodl s Šilpochem, který jeho družinu údajně bezdůvodně a nepřiměřeně káral za údajně špatný úklid. Tyto neshody byly po táboře důvodem pro oddělení Tonnyho vlčat od oddílu a vznik 70. smečky.

 Přibývalo mladších členů oddílu (6–10 let) a tehdejší velitel 7. střediska br. Jar. Kop – Šedý Vlk se rozhodl vlčata osamostatnit. Ze 76. oddílu byla vyčleněna vlčata a dostala číslo 70. Tím vznikla 70. smečka vlčat (19. 10. 1946). Vedoucím všech tří smeček ve středisku byl sám br. Kop, jeho zástupcem pro 70. smečku se stal br. Tonny, který ji prakticky vedl. Původně smečku tvořilo pouze 7 hochů, kteří se scházeli v klubovně v klášteře u Dominikánů a říkali si Ostříži. O Vánocích 1946 jich bylo již 16. Dne 2. 2. 1947 přestoupil ze 76. do 70. oddílu br. Kroy, který byl jmenován 2. zástupcem vedoucího oddílu. 10. 3. 1947 byla utvořena nová družina mladších (Vlci), kterou vedl bratr Kroy.

 V té době bylo ustaveno též 4. středisko s výchovou katolickou. Nám bylo některými vůdci doporučeno přestoupit do tohoto střediska, což se stalo někdy koncem roku 1947 (jisté je, že ještě v dubnu 1947 měl oddíl číslo 70 – dochoval se dopis adresovaný tomuto oddílu).

 Bratr Tonny po absolvování oblastní lesní školy v Rajnochovicích na Moravě v roce 1947 převzal vedení oddílu, kterému bylo v souvislosti s přestupem do 4. střediska přiděleno číslo 43. Zástupcem se stal br. Bohumír Kroy – Dann a duchovním otcem P. Valentin Krejčí O. P. Tak vznikla 43. smečka vlčat. Dala si název Vlci a měla 3 družiny – Kamzíky, Ostříže a Lišky.

 Ve dnech 6. 7.–4. 8. 1948 uskutečnila 43. smečka společně s 42. smečkou tábor nedaleko Vodňan. Tábor vedl br. Tonny a zúčastnilo se ho 29 táborníků včetně čtyřčlenného vedení.

 Krátce po návratu z tábora do svých domovů jsme dostali zprávu, že se junácká organizace ruší. Oddíly končí svoji činnost a členové mají přejít do socialistické organizace. Náš oddíl měl klubovnu v klášteře u Dominikánů na Petrohradě, kde nám byla propůjčena jedna prostorná místnost v přízemí včetně inventáře. Neměli jsme tudíž žádný vlastní majetek a nemuseli jsme nic nikomu předávat. Náš oddíl se v klidu a tichosti rozešel, respektive po prázdninách neobnovil svoji činnost.

Br. Miroslav Štádler – Zoro se ještě v roce 1949 zúčastnil skautského tábora u Záhoří, pořádaného některým oddílem ze střediska Střela. Dochoval se jeho deník z tohoto tábora, kde oddíl nazývá „Mungovci“, což by nasvědčovalo tomu, že jde o 52. Žlutou střelu, kterou vedl Vladimír Wenig – Mungo. Tábor ležel s největší pravděpodobností na levém břehu Mže pod soutokem s Kosím potokem, kde se nedaleko nachází dnes již zaniklá osada Záhoří. Deník je psán ve formě básní, z nichž jedna pojednává o přepadu 54. oddílu. Ten však měl toho roku tábor u Úterského potoka u Trpíst, což pro značnou vzdálenost prakticky vylučuje, aby tam od Kosího potoka došli. To je zatím záhada. Něco by mohl odhalit jeden z veršů: Na Hadžu jdem, jdem dáti mu svou milou dobrou noc, by pamatoval na Mungovce dlouho, dlouho moc. Další básní je Romance o táborovém dni, která již není dokončená.

1968–1970
Oddíl ustaven pod původním číslem a názvem z roku 1945 (57. Zelená střela) pod vedením Antonína Dolejše – Tonnyho 11. 4. 1968. Krátce poté zaregistrováno 17 členů.

5. 5. 1968 se konal první výlet na Radyni, byl při něm nalezen policií hledaný motocykl (zmínka v nultém čísle Junáka).

Schůzky u Dolejšů a Koderů, klubovna získána až 21. 1. 1969 v přízemí domu na Slovanské třídě 62.

28. 9. 1968 se konal první slavnostní slib.

11. 10. 1968 vydáno první číslo časopisu Zvěd.

30. 11. 1968 proběhl okrskový závod v uzlování (družstvo skautů 4. místo, vlčata – jednotlivci 1. a 3. místo).

19. 7.–9. 8. 1969 tábor „Věčného slunce“ u Cheznovic, 24 táborníků (mezi nimi i Jaroslav Kodera – Sláva, Rudolf Šesták – Sam a Petr Basl – Těpa) – jediný tábor v tomto období.

16. 6. 1970 poslední oddílovka, 7. 7. předány klíče od klubovny.

V letech 1968–70 prošlo oddílem celkem 51 členů (včetně vedení), 8 členů oddíl z různých příčin opustilo (většinou po sovětské okupaci).

1990
9. 1. 1990 na zasedání městské rady byl náš 57. oddíl Zelená střela zapsán do 5. střediska. V únoru bylo zaregistrováno 12 členů, při doregistraci v červnu dalších 12.

Vůdcem oddílu se stal Tonny a zástupci Sláva, Sam a Těpa. Koncem dubna 1990 byla získána malá klubovna v přízemí domu v Malické ulici 19 na Roudné. Již v roce 1990 jsme jeli na krátký tábor do Okrouhlého Hradiště na chalupu bratra Sama. V termínu 4. 8.–12. 8. 1990 jsme tábořili na jeho zahradě pod nejrůznějšími stany bez podsad. Oddíl měl již na táboře 1990 družinu vlčat (Ostříži) a dvě družiny skautů (Rysové a Kamzíci).

Dne 27. 10. 1990 složili všichni členové oddílu v Pňovanech skautský slib.

S úmyslem navázat na časopis Zvěd z období 1968–1970 vznikl koncem roku 1990 oběžník stejného jména, který koloval mezi členy oddílu v jediném výtisku. Po několika málo číslech však zanikl.

1991
Tonny předal vedení oddílu v roce 1991 bratru Slávovi.

4. 8.–18. 8. 1991 jsme tábořili v Holostřevech na tábořišti 53. Šedé střely v jejich stanech. Celotáborová hra O poklad loupeživého rytíře byla zakončena velkolepou cestou po širokém okolí.

V říjnu 1991 vyrážíme poprvé na cyklovýpravu do okolí Plzně a od té doby se alespoň jednou ročně snažíme podnikat výpravu na kolech.

1992
Sláva předal vedení oddílu počátkem roku 1992 Těpovi. Od jara připravujeme terén v Českém údolí, kde má být na podzim vybudována naše klubovna. Na jaře přestala být vlčata oddělována a ve všech družinách jsou jak skauti, tak vlčata.

V průběhu června se třikrát vydáváme do Holostřev, kde společně se Šedou střelkou připravujeme tábořiště blíže k Výrovskému rybníku. Na samém konci června je však nutno tábor přesunout dále proti proudu až k Havlovu mlýnu, protože tutéž louhu si pronajali jacísi Indiáni s týpky. Tábor byl v termínu 18. 7.–2. 8. po Šedé střelce (částečně v jejich stanech a částečně v našich nových stanech s kovovou konstrukcí a plátnem až na zem). Tábor i CTH Velká cesta do pravěku se vydařily, ale po určitých sporech odešli bratři Sláva a Sam z oddílu.

Během podzimu odešlo i několik kluků a oddíl měl poprvé problémy s členy. Musela být tehdy zrušena družina Kamzíků, která byla po několika měsících opět obnovena, ale poté byla ještě několikrát rušena a obnovována podle počtu členů oddílu. Naposled byla obnovena v listopadu 1997 a od té doby zatím trvá.

Vůdcem je nadále br. Těpa, jeho zástupci tehdy patnáctiletí David Koura – Dodýš a Emil Maškovský.

Hrubá stavba nové klubovny v Českém údolí byla dodána 29. 9. 1992 a až do Vánoc jsme betonovali podlahu, stavěli příčky a pobíjeli stěny sádrokartonem. Nejhrubší práce byly hotovy a klubovna, o níž se dělíme s 51. Fialovou střelou, byla slavnostně otevřena na vánoční nadílce 23. 12. 1992.

1993
V roce 1993 jsme získali nové tábořiště u Radošic v Brdech nedaleko Třemšína. Naposledy pomáhali Těpovi s vedením tábora Tonny i Sam. Hrála se CTH Cesta na severozápad a poprvé jsme tábořili (1.–18. 7.) pouze ve vlastních stanech s kovovou konstrukcí. Na tři dny jsme hostili dva skauty ze Švýcarska. Na konci tábora nás postihla pohroma v podobě velké vody, kvůli níž jsme poslední noc strávili na výše položené louce.

V září 1993 pak vyšlo nulté číslo časopisu Zvěd, tentokrát již kopírovaného pro všechny členy oddílu. Od té doby vydáváme průměrně osm čísel ročně v rozsahu 8–12 stran A5. Do konce roku 1999 bylo vydáno rovných 50 čísel Zvěda.

1994
Jaro 1994 jsme věnovali shánění nového tábořiště. Nakonec nám však nezbylo nic jiného, než jet opět na vlhkou louku u Radošic. V termínu 16. 7.–31. 7. nás naštěstí žádná pohroma nepostihla, ale po delším dešti se louka vždy rozbahnila. Celotáborová hra nesla název Keltská zkouška mužnosti.

Naše vlčata získala na Memoriálu Jožky Knappa 1. místo.

1995
V dubnu 1995 se několik členů zúčastnilo zájezdu na Ivančenu. Na jaře jsme také získali nové tábořiště nedaleko Bystřice u Bělé nad Radbuzou v Českém lese, kde táboříme dodnes. Na tábor (15. 7.–30. 7.) jsme jeli vybaveni devíti novými dřevěnými podsadami, které jsme vyráběli celé jaro. Museli jsme ještě využít 6 starých stanů s kovovou konstrukcí. Celotáborovou hrou byl slavný Foglarův Alvarez.

Od září se dalším zástupcem stává Milan Kamen – Bizon.

Vlčata byla tentokrát na „Knappáku“ druhá.

 

1996

30. března 1996 složili čekatelské zkoušky Dodýš, Emil a Bizon. V květnu 1996 jsem byli mezi účastníky Západočeského jamboree včetně průvodu městem. Na tábořišti v Lobzích jsme však nespali.

Na táboře 1996 předává Těpa vedení Dodýšovi. Ten také tento tábor v termínu 27. 7.–11. 8. vede, celotáborovou hrou je Dick na korzárské lodi. Všech 15 podsad už máme dřevěných.

V kategorii mladších skautů obsazujeme na Knappově memoriálu druhé místo.

Na konci roku zakládáme novou tradici roverských zimních výprav na Šumavu s názvem Závěj. Poprvé jsme byli na Dodýšově chatě v Železné Rudě.

 

1997

26. 4. 1997 složili Dodýš, Emil a Bizon vůdcovské zkoušky.

Ve dnech 21.–23. 6. se účastníme Táborů slovanských skautů FÉNIX včetně průvodu Prahou.

Na tábor jedeme ve dnech 9. 8.–29. 8. do Bystřice, CTH Z Čech na konec světa připravoval poprvé oddílový rádce Lukáš Šlehofer – Šlehy. Tento tábor byl na rozdíl od předešlých třítýdenní.

Od září 1997 byla vlčata soustředěna do jediné družiny, čímž jsme navázali na tradici vlčácké družiny Ostřížů z počátku 90. let. Ačkoliv to byli vesměs nováčci přijatí v září, vybojovali 18. 10. na „Knappáku“ krásné druhé místo.

 

1998

Naše vlčata získala 16. 5. v okresním kole Závodu vlčat a světlušek druhé místo, v oblastním kole v Přešticích jsme byli osmí.

V červenci vyrazili roveři na čtyřdenní vandr z Jinců do Plas.

Tábor starého Řecka v roce 1998 se konal ve dnech 18. 7.–2. 8. opět v Bystřici. Poprvé jsme vyzkoušeli nový model CTH, kdy při jednotlivých etapách vystupují roveři převlečení za jednotlivé postavy z legendy.

17. 10. byla naše vlčata na „Knappáku“ třetí. O týden později se účastníme střediskového výstupu na Radyni.

Závěj 1998 na konci listopadu tentokrát směřovala do chaty na Paulině louce u Otavy.

 

1999

Šlehy složil jako čtvrtý člen oddílu čekatelské zkoušky.

V březnu 1999 jedeme poprvé na lyžařskou výpravu na Javornou.

Letos poprvé se účastníme Svojsíkova závodu a naše hlídka obsazuje 3. místo v okresním kole.

Na konci května se účastníme Západočeského jamboree, tentokrát již s přenocováním na tábořišti.

Počátkem července se dva naši roveři (Ondřej Fiala a Tomáš Vrabec) účastní mezinárodního setkání SAN v Polsku jako zřejmě jediní Západočeši.

Tábor Indiánů 24. 7.–8. 8. 1999 byl již popáté nedaleko Bystřice u Bělé nad Radbuzou. Po táboře vyrazili roveři na vandr na Kokořínsko.

Od září konečně začínáme s vnějším pobitím klubovny. Vlčata letos na „Knappáku“ obsazují druhé místo. Závěj 1999 probíhá opět v listopadu na Paulině louce.

Do konce roku 1999 se v našem oddíle vystřídalo přes 60 členů (počítáni jen ti, kteří složili slib).

 

2000

Na Městském sněmu 9. 1. 2000 je Šlehymu udělen odznak Lví skaut II. stupně, jehož podmínky splnil již 7. 11. 1999. Stává se tak prvním Lvím skautem v novodobé historii Junáka.

Šlehy skládá vůdcovskou zkoušku a je místo Emila registrován jako zástupce vůdce. Petr Doležel – Jety skládá čekatelskou zkoušku.

V únoru jedeme opět na lyže na Javornou.

30. 4. se našich 5 vlčat s jedním cizím náhradníkem účastní mimo soutěž Závodu vlčat a světlušek a obsazují 2. místo.

18. 6. jsme se zúčastnili střediskového setkání „Pět a půl“, které proběhlo v Údolí měsíčního svitu pod Krkavcem u příležitosti 55 let od založení střediska. Byla vydána brožura obsahující historii střediska i jednotlivých oddílů.

Tábor Objevitelů neznámých končin se konal ve dnech 22. 7.–6. 8. tradičně u Bystřice. Poprvé jsme s sebou měli všichni kola a vyjížďky na nich tvořily nezanedbatelnou část programu. Podsady jsme letos nechali v Hostouni u pana Haška.

8. 10. jsme na „Knappáku“ opravdu zazářili – vlčata byla první, skauti i roveři druzí.

4. 11. proběhla ve městě velká středisková hra SI 5. Pětičlenné hlídky se snažily odhalit a zneškodnit pětici atentátníků.

Závěj 2000 byla sice bez sněhu, zato nás na Paulince bylo celých osm kusů (8.–10. 12.)

V týdnu od 18. 12. se ve stánku nedaleko Branky prodávaly výrobky skautů 5. střediska Střela. Naše batikovaná trička měla velký úspěch a prodala se všechna. Výtěžek 12 500 Kč šel na konto nadace Klíček.

 

2001

V lednu začali naši roveři provozovat pravidelnější činnost. Založili vlastní kroniku, kam zaznamenávají uspořádané akce (zatím zejména výpravy spojené se slaňováním).

Ve dnech 20.–21. 4. se jako obvykle účastníme Zeleného víkendu.

29. 4. získali naši skauti cenné druhé místo v okresním kole Svojsíkova závodu a postoupili do krajského kola. To se konalo ve dnech 8.–10. 6. v Jablečně u Zbiroha a naše hlídka zvítězila! Postupujeme tedy do ústředního kola.

Emil úspěšně dokončil fakultu aplikovaných věd a stává se prvním vysokoškolákem našeho oddílu.

Na táboře Mimozemšťanů u Bystřice (28. 7.–12. 8.) nás bylo tolik, že 15 stanů nestačilo a museli jsme z krajinek zbudovat ještě jeden na potraviny a přístřešek na nářadí.

V srpnu se vůdce oddílu Dodýš zúčastnil lesní školy Stříbrná řeka. Bude tak po Tonnym druhým lesoškolákem oddílu.

28.–30. 9. probíhalo v Dolní Dobrouči ústřední kolo Svojsíkova závodu. Naše hlídka byla mezi patnácti nejlepšími z celé republiky třináctá.

 

2002

Letošní Javorná dopadla dobře, sněhu bylo dost, takže jsme si pořádně zaběžkovali. V dubnu se účastníme Zeleného víkendu a v květnu Západočeského jamboree. Hned dva červnové víkendy jsme věnovali brigádám na tábořišti v Bělé. V červenci ještě před táborem proběhl oddílový vandr na Střelu v okolí Žlutic určený pro rovery.

Tábor Keltů byl první, který vedl Jety. Účastníků bylo ještě víc než loni – 4 družiny plus roveři. V rámci tábora jsme podnikli dvoudenní puťák s přespáním.

V září jsme jeli pod stany na Hořinu. Memoriál Jožky Knappa vyhrála naše hlídka v kategorii skautů. Listopadová víkendovka proběhla na Pístově. Kromě toho jsme absolvovali 8 jednodenních výprav.

 

2003

Březnová Javorná byla letos zasněžená, takže jsme si užili běžky. Na okresním kole Svojsíkova závodu jsme zvítězili a postoupili do krajského kola, kde jsme byli čtvrtí. Nevynechali jsme Zelený víkend a v květnu vyrazili na třídenní výpravu do Prahy.

Tábor tajných agentů se vydařil, CTH vyvrcholila velkou závěrečnou etapou, při níž došlo ke zneškodnění mafiána. Z tradičních akcí je třeba zmínit mapování zaniklých vesnic v okolí tábora.

Září jsme zahájili Ekovíkendem v Černotíně u Dnešic. Vlčata se zúčastnila střediskové Školy čar a kouzel v Bradavicích. Na podzimní prázdniny jsme jeli do Hradce Králové. Letos proběhlo dalších 11 jednodenních výprav.

 

2004

Místo Javorné jsme letos v lednu vyrazili na Filipovu Huť na základnu Ligy lesní moudrosti. Dodýš s Agim a Mašinkou vypátrali a navštívili prvního vůdce našeho oddílu Richarda Šilpocha – Čibuka, tehdy osmdesátiletého. V dubnu jsme vyrazili do Kutné Hory na hru Boj o hlavolam.

Tábor Po stopách Rychlých šípů byl poprvé poznamenán menším počtem mladších členů. Zato roverů byla spousta. Navštívil nás exilový skaut Oldřich Bělovský – Obé a od té doby přijel na naše tábory vícekrát i se svou dcerou, zetěm a vnuky. V létě se někteří roveři rozjeli na skautské kurzy.

Podzimky proběhly opět v Hradci Králové. Za celý rok bylo ještě 8 jednodenních výprav a řada dalších akcí, jako Postřeliny, Intercamp ad. Dominik Kubík – Termit byl vyznamenán odznakem Za čin junácký, protože s kamarády pomohli staré paní, které se na ulici udělalo špatně a rozbila si hlavu.

 

2005

V únoru jsme opět běžkovali na Filipově Huti. První dubnový víkend jsme trávili v Mezholezích. Nemohli jsme chybět na tradičním Jamboree bez hranic, které bylo tentokrát na Boleváku. V červnu jsme sjeli Ohři se spřáteleným vodáckým oddílem Kotva.

Letošní tábor se proměnil ve školu čar a kouzel v Bradavicích. Rovery jsme využili jako prefekty pěti kolejí, kromě čtyř známých z Harry Pottera jsme přidali ještě Ohňosil. Tento tábor byl jedním z nejlépe připravených v historii oddílu – Jety a Šlehy na něm pracovali půl roku.

V září proběhl vandr pro rovery do Brd. Celý oddíl pak vyjel na výpravu pod stany do Třemešného. Podzimní prázdniny jsme trávili na Švýcaráku. Kromě toho jsme uspořádali 6 jednodenních výprav.

 

2006

Do třetice Filipova Huť a opět běžky. V dubnu navštěvujeme matičku Prahu, spíme ve vypůjčené klubovně. Jarní roverský vandr směřoval na Kosí potok. Naše vlčata zvítězila v okresním kole Závodu vlčat a světlušek a vypravila se na krajské kolo do Tachova. Zde jsme již tolik štěstí neměli a skončili pátí. Květnová voda s Kotvou – tentokrát Otava.

V květnu zemřel ve věku nedožitých 79 let náš legendární vůdce Antonín Dolejš – Tonny, který obnovoval náš oddíl v roce 1968 i 1990.

Na táboře v Zelenozemi bylo jen 12 dětí, zato spousta roverů. Tábor byl poznamenán nepřítomností vůdce oddílu Ikyho, takže jej ještě musel vést Jety.

V září jsme tradičně vyrazili pod stany, tentokrát na Chvalov. Několik členů se zúčastnilo JVT – Ještědského výcvikového tábora. Naše vlčata vyhrála na Knappáku. Podzimní prázdniny jsme strávili v Sušici. Jednodenní výpravy byly letos jen tři.

 

2007

Na konci ledna jedeme opět na Filipku, tentokrát bez běžek, je málo sněhu. V květnu proběhla drsná roverská výprava do Sedmihoří, při níž jsme za jediný den navštívili naše tábořiště z let 1991 a 1992 a nakonec zdolali všech 7 vrcholů zmiňovaného „pohoří“. S Kotváky jsme letos spluli Sázavu v úseku Týnec–Pikovice.

Tábor nesl název Hvězdná brána. Letošní Drsoň pro rovery byl opravdu drsný – na výsadek si mohli vzít jen 10 věcí a nesměli chodit po cestách.

V září proběhla víkendovka v Plichticích na tábořišti klatovských skautů. I letos jsme vyrazili na Ještědský výcvikový tábor. Podzimky byly letos v Holýšově. Mimo to vše jsme podnikli 6 jednodenních výprav a účastnili se oslav století skautingu i Střelené párty století.

 

2008

V lednu proběhla výprava až do dalekého Liberce. V březnu jsme strávili dva dny v Praze a navštívili ZOO. Dubnová víkendovka směřovala do Velhartic a nemohli jsme chybět ani na národním jamboree Klíč, jehož hlavním šéfem byl Šlehy a v servistýmu pracovala řada dalších členů našeho oddílu. Opět jsme si nenechali ujít vodu s Kotvou a tentokrát to byla znovu Sázava. V červnu a červenci nás čekaly tři neplánované výpravy na tábořiště do Bystřice – v zimě nám totiž spadla kuchyně pod náporem sněhu. První víkend jsme odstraňovali trosky a další dva víkendy stavěli novou. Ta pak vydržela až do roku 2019.

Tábor byl letos inspirován filmem Jumanji a konal se s pouhými 11 dětmi.

V září jsme poprvé museli rušit výpravy pro malý počet účastníků. Přesto jsme se opět zúčastnili JVT a podzimky jsme trávili v Teplé. V listopadu jsme vyrazili do Karlových Varů na velkou hru Boj o klíč Karla IV. Kromě toho přeběhly 4 jednodenní výpravy.

 

2009

Rok jsme zahájili víkendovkou v Praze a v červnu proběhla voda s Kotvou (Otava). Tábor Hobit se konal v první polovině srpna a zúčastnilo se pouze 10 dětí. To jsme ještě netušili, že v dalších letech to bude ještě horší.

V září proběhla výprava na tábořiště Drnovka u Merklína a v říjnu pětidenní podzimní prázdniny v Domaslavi. Mimo to proběhly čtyři jednodenní výpravy.

 

2010

Využili jsme pololetních prázdnin a jeli na výpravu do Jindřichova Hradce. V březnu proběhl sraz první oddílové generace z let 1990-1992 v Řemeslnické besedě. Další březnový víkend jsme strávili v klášteře Teplá.

Tématem letošní CTH byl Stroj času a dětí bylo pouze 9 plus tři starší patroni. S přípravou nám hodně pomáhala Bajča, která se v loňském roce stala na čas členkou našeho oddílu. Každý člen vedení měl na starosti dva dny tábora, které byly vždy nějak tematicky zaměřeny podle doby, do které nás stroj času zanesl.

Počátkem října jsme strávili tři dny v klubovnách na Senečáku. Místo podzimek jsme letos přespali aspoň v naší klubovně. Další víkendová akce byla v listopadu v Holýšově. Jednodenní akce byly letos čtyři, bohužel často s minimální účastí.

 

2011

Rok jsme zahájili jednodenní výpravou na Radyni. Část jarních prázdnin jsme strávili v Kralovicích se Šedou střelkou, stejně jako dubnovou výpravu do Klatov. V květnu jsme jeli pod stany na Paulinu louku u Rejštejna a v červnu – jako každý rok – na tábořiště do Bystřice

Na táboře Robina Hooda s námi poprvé byly pozdější opory oddílu Jenda, Pumba a zejména Albert, tehdy samozřejmě jako malá vlčátka. Dětí bylo pouze sedm a k tomu tři patroni.

Září jsme zahájili pod stany na Drnovce u Merklína. Do konce roku pak proběhla již pouze mikulášská výprava a vánoční nadílka.

 

2012

První letošní víkendovka proběhla v Habartově se slušnou účastí. V dubnu jsme uspořádali výpravu s Harrym Potterem v klubovně Bílé střely.

Jety se v dubnu sice stal vůdcem oddílu, ale vedení Tábora pirátů svěřil Jiřímu Hlinkovi – Sirkovi. Dětí bylo opět jen sedm, mezi nimi i světluška Káťa, jediná v historii našeho oddílu. Pro jistotu jsme ji překřtili na Karla.

V září jsme zavítali pod stany do Třemešného, tématem byly Rychlé šípy a Záhada hlavolamu. Na podzimky jedeme na „cestu kolem světa“ do Dobříše a v listopadu na mikulášskou olympiádu do Karlových Varů. Máme několik nováčků, mezi nimi pozdější tahouny Voziho a Atě. Jednodenní výpravy proběhly pouze tři na jaře, těžiště činnosti se přesouvá na vícedenní akce, které jsou hojněji navštěvovány.

 

2013

Partyzánská výprava se koná v únoru v Broumově v opravdu drsných podmínkách. Natáčeli jsme třídílný film na kameru. Jedna z nejlepších výprav směřovala v květnu na Psí zub na Sázavu. Zúčastnili jsme se i střediskové výpravy vlčat a světlušek Expedice Nyangátom a po ní jsme přespali v klubovně.

Na táboře jsme zopakovali úspěšnou CTH Harry Potter, protože nikdo ze současných členů už ji nepamatuje. Konečně se počty táborníků začaly zvedat, dětí bylo 13.

V září jedeme pod stany na oblíbenou Drnovku a v říjnu na puťák na Střelu, kde spíme ve srubu kralovických skautů. Podzimky trávíme v České Lípě a v prosinci ještě stihneme třídenní Filmovou výpravu do Mezholez. Rok je zakončen jednodenní návštěvou Prahy a vše nasvědčuje tomu, že oddíl se konečně staví na nohy. Radost byla ale předčasná…

 

2014

V lednu jsme vyrazili na boby na Šumavu a po návratu přespali v klubovně. Celé jarní prázdniny trávíme na Švýcaráku se Šedou a Stříbrnou střelkou. Na konci března jedeme na Chajdaloupku u Kornatického rybníka. Vypadalo to na slušně rozběhnutý rok – pak ale muselo být několik výprav zrušeno pro malý počet přihlášených a co více – nekonal se ani tábor! To už vypadalo s naším oddílem bledě.

I v září musela být zrušena první výprava, družinovky začaly až v říjnu. Jedinou družinu Vlků vedl sám Jety. Do konce roku jsme vyrazili pouze na jednu výpravu – Po stopách českých vodníků se Stříbrnou střelkou do Domaslavi.

 

2015

Tento rok byl počátkem pozitivního obratu v našem oddíle. Přišly nové posily, které se staly základními kameny současné Zelené střely – Hombré, Myšpulín a Rychlonožka.

V únoru jsme byli v Železné Rudě na chatě Dodýšových rodičů. Na konci března jsme zavítali opět na Chajdaloupku a v dubnu se zúčastnili střediskové Epochální výpravy na Krasíkov. Dvoudenní cyklovýprava vedla v květnu do Plas.

Tábor se po loňské pauze opat konal, tématem byl Hobit a dětí přijelo 10. Nic moc, ale užili jsme si to.

Po táboře jsme jeli pod stany na Hořinu. Rozhodli jsme se celý rok prožít s Nekonečným příběhem, který bude završen celotáborovou hrou na toto téma. Následně jsme museli zrušit dvě výpravy, abychom se v prosinci sešli s Atrejem ve Strakonicích.

 

2016

Únorová výprava do Chebu nesla název Močálem za Morlou. V dubnu jsme se vypravili do klubovny radnických skautů za bránou Sandonorika. Účastnili jsme se střediskových výprav pro skauty i vlčata. V květnu jsme na kole zdolali Radyni.

Tábor Nekonečný příběh proběhl za účasti 12 dětí, což jsme vzhledem k předchozím hubeným rokům považovali za úspěch. Do vedení tábora se zapojilo velké množství dospělých. Naposledy s námi byl Dodýšův zelený favorit, se kterým jsme jezdili na nákupy již od roku 1996.

Od tohoto skautského roku si jednotliví členové vedení vždy na začátku září rozeberou všechny výpravy, které pak ve dvojicích či trojicích připravují. Pořádáme již výhradně víkendovky. V září jsme byli na puťáku pod stany v Českém lese. Podzimní prázdniny jsme trávili ve Volyni, kde jsme zdolali Boubín a navštívili Hoštice, známé z filmů Slunce, seno… V listopadu jsme v Horažďovicích uspořádali podzimní olympiádu. Náš bývalý vůdce Petr Basl – Těpa dosáhl požehnaného věku 57 let, což jsme nemohli opomenout. Oslavy se zúčastnilo 19 současných i bývalých členů oddílu. Těsně před Vánoci jsme ještě uspořádali výpravu do Kramolína.

 

2017

V lednu proběhla výprava na „severní pól“ do Horní Břízy. Vzhledem k tématu výpravy nám teploty přály – bylo kolem minus 15 stupňů. Hombré byl po velmi dlouhé době prvním absolventem rádcovského kurzu z našeho oddílu. V březnu jsme vyrazili na deštivou výpravu do Železné Rudy. Po dlouhé době jsme postavili hlídku na Svojsíkův závod.

Celotáborovou hru Rychlé šípy připravila Jetyho nastávající Pawlee. Dětí bylo dvanáct a úkolem každé družiny bylo psaní Tam-tamu o proběhlé etapě. Hombré a Albert složili zkoušku tří orlích per. Na tomto táboře se poprvé střídali ve vedení Jety a Dodýš, každý po týdnu. Takto jsme to praktikovali i v následujících letech. Samozřejmostí byla účast dalších dospělých na delší či kratší dobu.

Po táboře jsme se konečně mohli zase rozdělit na dvě družiny. Ostříže vedou Mário s Lišákem, Kamzíky nový rádce Hombré s pomocí Alberta a Vozemboucha. V září jedeme do Radnic, podzimky trávíme v Kutné Hoře. V listopadu zamíříme do Svatého Jana pod Skalou a v prosinci do Prahy. Vícedenní výpravy 1x měsíčně se osvědčily, již nemusíme nic rušit.

 

2018

V lednu zahajujeme výpravou do Mezholez. Další dva členové – Albert a Vozi – absolvují úspěšně rádcovský kurz. Jarní výprava směřuje na oblíbenou Chajdaloupku. Účastníme se po letech Závodu vlčat a světlušek a nejsme poslední. Hlavním úspěchem letošního jara je po letech naše účast na Intercampu v Belgii.

Tábora Jak vycvičit draka se zúčastnilo 12 dětí, posílených druhý týden o Dodýšovy děti Kariho a Dinga, kteří s námi jezdí často i na výpravy. Tři starší skauti vyrazili na dvoudenní puťák z tábora.

V září jsme tábořili pod stany u Bzové na Křivoklátsku. Podzimky pak proběhly na hradě Křivoklát, kde jsme se zúčastnili deštivých oslav 100 let od vzniku republiky včetně sázení pamětní lípy na nádvoří. Před Vánoci jsme jeli na výpravu do Písku.

 

2019

První letošní výprava směřovala do Českých Budějovic, kde jsme se především parádně vyřádili v místním Hopsáriu. Dne 14. 1. 2019 proběhla první schůzka dosud bezejmenné družiny v Červeném Hrádku pod vedením Dodýše a Plemy. Členy jsou zatím jen jejich 2+2 děti, to se má ale brzy změnit. V červnu již máme 9 kluků. Další jarní výpravy směřují do Mostu a na Chajdaloupku. Účastníme se Malé mlsné opice (2 hlídky) a Svojsíkova závodu.

Na táboře Avengers máme konečně 17 dětí plus tři rovery. Každá etapa CTH je zaměřena na jednoho superhrdinu.

V září jedou dospělí a roveři zbourat starou kuchyň na tábořiště. Pro děti pořádáme „výpravu za odměnu“ do zábavního parku Mirákulum. Podzimky trávíme v České Lípě, navštěvujeme hrad Sloup a údolí Peklo. Obnovili jsme tradici výjezdních oddílových rad – Závějí a vyjeli tentokrát na srub Rolava River. Předvánoční výprava nás zavedla do Prahy, navštívili jsme třeba civilní kryt Folimanka nebo Národní technické muzeum.

 

2020

První a poslední výprava v tomto pololetí vedla do Michalových Hor. Další už byla na poslední chvíli zrušena příchodem epidemie koronaviru. Čas jsme využili ke stavbě nové kuchyně na tábořišti – zabrala nám tři víkendy a je opravdu nádherná.

Tábor Star Wars se vyznačoval skvělými kostýmy a velkým počtem dětí i dospělých na táboře. Měli jsme jako v dobách největší slávy tři družiny po šesti plus tři rovery, kteří spali v týpí. Mohli jsme tudíž obnovit tradici nočních hlídek či indiánské sauny.

V září se konala jediná výprava pod stany na Puchverk, než přišla druhá vlna koronaviru a znemožnila další činnost.

Během celého roku jsme v Červeném Hrádku opravovali klubovnu, která se z neobyvatelné ruiny postupně mění v útulnou klubovnu.